Investování do akcií část I.
1. Úvod
Když jsem zvažoval, jak pojmout tuto sérii článků pro různě zkušené čtenáře, zkusil jsem udělat sebereflexi svých vlastních kroků od dřevních počátků v minulém století. To nezní vůbec špatně – jsou miliony lidí, kteří ač investovali třeba 50 let, pořád to dělali jen v jednom, a to 20. století - a já po více než 8 letech na burze jsem zažil století hned dvě. Tím mířím k tomu, že za posledních deset let se celé odvětví burz a investování změnilo k nepoznání a to vzhledem k postavení nás malých „dělníků“ kapitálových trhů k lepšímu. Nebudu zde čtenáře zatěžovat trapnými suchými úvody, co je trh, jednotlivé instrumenty a další teoretické žvásty, které si lze již nyní přečíst v mnoha kuchařkách pro investování od nyní i českých autorů, z nichž někteří však nikdy reálně neinvestovali ani korunu. Autor sám je trochu deformován tím, že od počátku své zaměstnanecké kariéry se v tomto odvětví pohyboval a pohybuje doposud, a proto měl jednodušší přístup k některým informacím a datům než „obyčejní lidé z ulice“. To však nemění nic na tom, že selský rozum překvapivě funguje zde a to často lépe než armády kravaťáků za terminály a v analytických kancelářích a právě zde by se měli čtenáři hledat a profilovat.
Fondy a investování?
Ale rychle od obecných pouček k realitě. Ač to zní nabubřele z mé strany, většina lidí si pod investováním představuje to, že podepíše smlouvu ve své bance a naspořené peníze nasype do nějakého fondu banky – když se v lepším případě nechá bankovním poradcem přemluvit na rizikovější a výnosnější fond akciových trhů (nebo balancovaný, nebo smíšený nebo bůhví jak nazvaný), tak mu hned pro jistotu strhnou vstupní poplatek a pak se vždy jen pasivně čeká, co se s takovou investicí děje. Kromě toho si investiční společnost průběžně účtuje poplatky za správu fondu, což ale malý investor nevidí, protože se to započítává přímo do výpočtu čisté hodnoty aktiv (ono kouzelné NAV). Některé fondy mají dokonce tu drzost, že účtují i výstupní poplatky. Pak se není co divit, že dlouhodobě nemůže žádný fond překonat index trhu jako svůj benchmark (jedině že by si ho nastavil tak, že by ho překonala i cvičená a někdy dokonce i necvičená opice).
Protože nejefektivnější a nejlikvidnější trhy (viz dále) mají velmi nízký spread, téměř vždy tam platí, že co na jedné straně někdo vydělá, to na druhé straně někdo prodělá – výjimkou jsou pouze brokeři, kteří vydělají vždy svoje poplatky. I váš fond samozřejmě poplatky platí, a jak jinak často brokerovi, který patří do jeho skupiny. Kromě toho vám ale strhává poplatky hlava nehlava, performance neperformance. Co je vám platné, že fond dokázal zhodnotit NAV o 25%, když vám nadto naúčtují 2% na vstupních a výstupních poplatcích (v těch 25% vás navíc oberou o 0,5-1,0% asset management poplatku), takže při investici bez nich byste byli schopni při stejném koši zhodnotit svoje peníze o 27,5%. Říkáte si 2,5% nic není, ale už při deseti letech je rozdíl 12%, neboli vás fond okrade o osminu vašeho vstupního kapitálu. A co, když ve finále zjistíte, že benchmarkový index fondu byl schopen vzrůst ne o 25%, ne o 27,5% ale o 30%. Váš fond jen tzv. aktivním přístupem (kdy si myslel, že přechytračí ostatní hráče na trhu) vás okradl o dalších 5% výnosů. To už jsou sakra rozdíly. Proto ti, kteří se chtějí aktivně starat o svoje finance, by měli od počátku na podobný způsob investování zapomenout.
Výběr brokera
Jak ale na to? V dnešním světě už nemusíte nikam chodit podávat příkazy na pobočku. Sám pamatuji dřevní doby, kdy jsem si (vzhledem k útlému věku mne minula kupónová privatizace) byl do pobočky RM-Systému založit svůj první účet v SCP, poslal na tzv. Jumbo účet celé životní úspory z vkladních knížek od prarodičů a začal investovat. Kurzy jsem si opisoval každou sobotu z novin do bloku a netuše nic o jakýchkoli fundamentech a technické analýze jsem nakoupil první portfolio. Pravda slepě, ale odvážnému tehdy štěstí přálo a prakticky všechny tituly se zhodnotily výrazně (všechno se mi podařilo vyprodat někdy během dubna 2000). Ale nic nebylo nad ten pocit, kdy jsem si z pobočky nesl výpisy o spárování příkazu a první výpisy z majetkového účtu, připadal jsem si jako bůh, slunce svítilo a všichni ostatní na ulici okresního města si museli myslet, že jsem se zbláznil.
Poté začal svět internetu, objevily se první vlaštovky v podobě internetových online brokerů. Všudypřítomná reklama i mne přinutila podepsat komisionářskou smlouvu s tehdejší rychlokvaškovou hvězdou Online Investor. Jejich business byl založen na tradingu amerických akcií, bohužel pro většinu klientů i na vlastní účet ale s tím, že měli u brokera v USA pouze jeden sběrný účet. Protože jsem tomu tehdy až tolik nerozuměl, raději jsem opět nakoupil jen české akcie a na účtě nechal jen 72 korun. To vím zcela přesně, protože přesně o tolik jsem v souvislosti s jejich krachem přišel. Všechny české akcie byly evidovány na mém účtu v SCP a nikdo na ně nemohl. Pravda tisíce klientů takové štěstí nemělo a ačkoliv mohly mít ziskové pozice, o všechno přišly a peníze páčily nebo možná ještě páčí z garančního fondu dodnes. Jediná nepříjemnost byla, že jsem dokonce musel k tomuto případu vypovídat na policii, kde ta vyšetřovatelka snad ani nevěděla jaký je rozdíl mezi akcií a dluhopisem. Jak tristní, ale o něčem vypovídající.
Dnes už si můžete vybrat mezi celou škálou brokerů (Patria, Fio, Atlantik, Brokerjet), já sám mám účet u Patrie, která je sice pro KOBOS dražší, ale nikdy mi jejich internetová aplikace nezhavarovala zrovna v ten okamžik, kdy jsem potřeboval něco udělat a úročí vám zůstatek (na to že je to skoro běžný účet) velmi slušně (sazbou PRIBID minus 0,1%, tedy nyní okolo 3% p.a.). Kromě výběru brokera si musíte ještě vzhledem k velikosti peněz, které hodláte investovat, vybrat trh – v úvahu připadá:
1. SPAD (tady se ale chytáte až od minimálně 2 milionů korun),
2. KOBOS – pro začátečníky asi nejlepší volba, podle brokera jsou poplatky okolo 0,6% a méně v závislosti na objemu obchodu
3. RM-Systém - zde přes nedávno zavedený EasyClick, kde jsou poplatky jen 0,3% z objemu obchodu ale jsou nastaveny standardní velikosti lotu (např. ČEZ zde zobchodujete jen s násobky 100 ks, tedy nyní okolo 110 tisíc korun) a týká se jen některých akcií, v klasickém RM-Systému i přes internetovou aplikaci vás oškubou (poplatky až 3%, možná už to tak není, takto to bylo někdy před rokem a půl).
Proto ponaučení z bajky o pár odstavců výše plynoucí je: 1. při výběru brokera se nedívejte jen na poplatky (a snadným porovnáním jejich ceníků zjistíte, že rozdíly jsou někdy opravdu velké a přizpůsobte svůj výběr svému způsobu investování) ale i na bonitu brokera, 2. pozorně čtete všechny smlouvy, co vám dávají podepsat (můžete tomu tisíckrát nerozumět, ale ve finále přijdete vlastní leností o vaše těžce vydělané a zdaněné peníze), 3. když už žijeme ve světe internetu, tak by měl broker mít systém, který funguje a není přetížen zrovna v době kdy potřebujete nakupovat/prodávat, 4. ačkoliv vám to budou ti agresivnější vnucovat, nenechte se nalákat na obchodování na úvěr, pokud jste doposud pod pojmem burza viděli nabídku ojetých angličáků či čehokoliv jiného.
MŠ
