Finanční svoboda pro každého

1.             První kroky aneb jak vlastně chcete investovat/obchodovat?

Pokud jste si vybrali brokera, tak už máte účet, poslané peníze a můžete začít obchodovat. Tak snadné to zase nebude, pokud nechcete o většinu peněz přijít. Kdyby bylo investování takto snadné, proč by někdo chodil do práce? Opravdu se není třeba nikam hnát a otevírat pozice jen kvůli tomu, že jste se odhodlali otevřít a fundovat účet. Příležitostí bude vždycky spousta, a nemá smysl chytat kvůli pár korunám ujíždějící vlak. To ať dělají fond manažeři spravující cizí peníze, u vlastních peněz se trpělivost vyplácí a odměna bývá sladká. Já bych řekl, že obchodování či investování je jednoduché ve svém principu, ale je to těžká dřina a není to snadné nicnedělání. Již stohy papírů byly popsány o tom, jak se prostý lid včetně uklízeček vrhnul na nákupy akcií (nebo jako na první popsanou bublinu na pěstování cibulek tulipánů), protože to bylo módní, dělali to všichni. Jediným výsledkem takovýchto pokusů naskočit do ujíždějícího vlaku je ale distribuce kapitálu od těchto lidí do rukou smart money (neangličtináři prominou i do budoucna, ale tento obor je o angličtině), frustrace z klesajících cen právě vašich akcií a jejich prodej na úplném dně a odklon od samostatného investování se slovy: „Nakonec jsem si opět dokázal, že investování do akcií je rizikové a já mu nerozumím.“

Přesně takto ale systém funguje, musíte si uvědomit, že se svým bůhvíjak velkým kapitálem bojujete s finančními žraloky, kteří vás chtějí o váš kapitál připravit. Jen na české burze se denně protočí v průměru minimálně 2-3 mld. Kč (napíšu to radši i s těmi všemi nulami, tj. 2 000 000 000 Kč!, je to tak vypadá to fakt děsivě). A to jsme v jakémkoliv srovnání pidiburza. Pokud odmyslíme poplatky, tak přesně taková částka stojí každý den na jedné straně prodeje a druhá na straně koupě. Kdo však takovou částkou disponuje?

Jaký horizont obchodů si vybrat?

Část z těch peněz tam stojí takto každý den ale během týdne hned několikrát, tj. jeden den prodá aby druhý den kupoval, protože disponuje takovým kapitálem, že i pětikorunový pohyb pro jeho portfolio představuje statisíce. To jsou denní tradeři (někdy se jim říká intraday-trader či scalper), někomu to může připadat atraktivní, ale je to náročné psychicky i časově, je to full-time job. Jim je v podstatě jedno, jakou má společnost hodnotu, možná kdybyste se jich zeptali, tak vám ani neřeknou kolik má společnost vydaných akcií a jaký je její zisk. Jedná se o jeden z přístupů, ale bez dostatečně velkého kapitálu (obzvlášť ve SPADu), money managementu a především disciplíny vám může účet vyhořet za pár obchodů. Spíše než něco jiného to připomíná gamblerství, které i tak může dobře vynášet a rozhodně ho neodsuzujme. Podobně se chová často i váš makléř – jeden den vám bude vynášet společnost do nebe (je to bullish) a hned druhý den vyleze něco v novinách a to, co bylo včera jasné buy, je nyní neskutečný shit (a je to bearish). Pokud chcete scalpovat, bude vás mít váš makléř rád, vždycky mu totiž vyděláte na dobré obědy a večerní pijatiky. U těchto obchodů záleží často i na sekundách. Pokud se bavíme o SPADu, tak zde jste v nevýhodě, protože váš pokyn dorazí na trh vždy později, než by to udělala vlastní firma vašeho makléře. U terminálu většinou sedí kravaťák, který obchoduje na vlastní účet firmy a váš pokyn přebírá někdo jiný pokud je to po telefonu, přes internetovou aplikaci je to jasné, že vždy máte zpoždění oproti samotnému terminálu a dokonce se může stát, že máte i svou obchodní aplikaci o pár sekund zpožděnou za reálným trhem. V případě KOBOSu tam na většině titulů skáče „Fio automat“, který po několika málo sekundách maže arbitráž proti SPADu (ano je to ten bid a offer co stojí například na ČEZu s 1100 kusy).

Od extrémně krátkého držení pozice na několik minut až hodin, výjimečně dnů je cesta k dalšímu typu obchodníka provádějící swing obchody (tzv. swinger, pozor pro ty nad 18 to nemá nic společného se swingers party, aspoň si to doteď myslím). Jejich podstatou je na základě vlastní strategie (zpravidla pomocí technické analýzy – používáním úrovní podpory a odporu, grafických obrazců, indikátorů, úrovní přeprodanosti a překoupenosti a dalších) vybrat tituly, které mají největší pravděpodobnost výrazného krátkodobého pohybu (jedno jestli nahoru nebo dolů) a na tomto pohybu participovat. V řádu časových jednotek se zde pohybujeme v pozici po několik dnů, jen výjimečně po dobu jednotek týdnů – to ovšem záleží na naší zkušenosti se strefit správně časově do bodu zlomu. Velmi důležité zde bývá mít stanovené jednak vstupní hranice (a ty mít umístěné v podobě příkazu na trhu), tak po vstupu do pozice i výstupní. Jednou ze strategií může být ve klesajícím trhu po lokálním dnu (např. jen zřídka akcie klesá více než 5 dnů v jednom kuse) využít odrazu zpět nahoru, což zpravidla bývá velmi rychlé (k tomu se ještě dostaneme) a za 2-3 dny zrealizovat krásný zisk, ovšem předtím, než se akcie znovu vydá dál dolů pod naši nákupní cenu. Podobně jako u scalpingu i zde musíte zpravidla trh kontrolovat několikrát denně, protože je přece jen smutné, když vám strategie vyjde, ale do exitové ceny se netrefíte o jednu dvě koruny a o veškerý zisk přijdete. To má i svoje specifika podle druhu trhu, na kterém se pohybujete (viz podkapitola níže).

Jak u scalpingu, tak u swing obchodů, je třeba dobře počítat – nejen že musíte vydělat na poplatky brokera, ale vzhledem k časovému trvání pozic část zisku padne (ano, ti zkušení už tuší, co je kromě smrti jediná jistota) na daně. Jediným způsobem jak se daním (kromě dividendových optimalizací) vyhnout je, aspoň podle platných zákonů, držet akcie či jiné cenné papíry jako fyzická osoba pod dobu delší 6 měsíců. U veškerých ostatních možností (zahrnutí do majetku fyzické osoby podnikatele, u společností jakéhokoliv typu – nejsem daňař, zde musím dát upozornění, abyste svoje daňové záležitosti konzultovali se svým daňovým poradcem a nespoléhali na těchto pár slov) se příjem z prodeje po odečtení nákladů (pochopitelně včetně nákupní ceny, zjednodušeně tedy zisk) daní příslušnou sazbou daně. Tedy swing trader v zaměstnání se základem daně nad 332 tisíc (nebo kolik to přesně je) svoje zisky do 6 měsíců držení zdaní pěkně 32%. Velmi motivační - když už se o sebe staráte z jednou zdaněných peněz, stát vás ještě takto odrbe! Jediná cesta vede přes poslední strategii, které se někdy také říká poziční obchodování (a tomu já říkám investování ve vlastním slova smyslu). Zde je doba držení zdaleka nejdelší, pohybuje se v měsících a může činit při silném primárním trendu i několik let. Jak asi ti s alespoň základním ekonomickým tušením či logickým uvažováním tuší, zde se hraje hlavně o fundamentu firmy, který se nakonec, pokud je cena tvořena skutečně na volném trhu, prosadí a nakonec se i prosadit musí. Kdyby tomu tak nebylo, začaly by platit jiné zákonitosti trhu a musel bych je zase sakra znovu vypozorovat nebo bych se v nich možná nebyl schopen orientovat. Jinými slovy, zde je potřeba si vybrat takový papír, který v jednom okamžiku se stane tak populárním, že ho budou chtít i ostatní. Není to tedy jako s ženami, kdy by každý (muž) chtěl aby jeho partnerka byla atraktivní a zároveň jen pro něj. U akcie platí jen to první – aby akcie poskytovala atraktivní výnos, což může nastat jedině tehdy, když je o ni mezi investory zájem. Mezi takové spouštěče zájmu patří mj. překročení určité velikosti tržní kapitalizace, růsty zisku, nekopírovatelná komparativní výhoda, postavení na trhu a celá řada individuálních faktorů, které si rozebereme ještě později. To, že je akcie atraktivní, se projevuje především v tom, že stoupají nákupní objednávky a v dobách korekce se jí investoři nezbavují ve velkém, ale naopak využívají každého oslabení ke zvýšení pozice. Na českém trhu už několik posledních let platilo, že největší trendy startují v okamžiku, kdy se do papíru začínají vkládat zahraniční investoři. To jsou třeba americké a evropské (nebo polské) penzijní fondy, hedge fondy a celá řada klasických investičních fondů, které se v posledních letech právě díky silnému fundamentu začínaly profilovat do tzv. emerging markets. Jejich nákupní síla je vcelku a díky tomu, že zpravidla nenakupují několik měsíců ale hned, obrovská i ve srovnání s oním megačíslem s devíti nulami, které jsme si pro jistotu ukazovali právě s těmi nulami.

Systém českého obchodování jim dále umožňuje zaujmout relativně velké pozice s pomocí market makerů ve SPADu. Ty čtyři písmenka - to je patrně česká zvláštnost. Celý systém vznikl v roce 1999 a celý název je Systém na Podporu obchodování s Akciemi a Dluhopisy. I tak je to posun, v dřevních začátcích nebyl systém elektronický a hlavně ne kontinuální, tzn. ráno se do tuším 11 hodin zadali příkazy do systému burzy a ty se potom na konci dne podle algoritmu párovaly, takže jste museli čekat do konce obchodního dne na potvrzení, zda jste nakoupili či ne. Proto se za začátku velcí investoři k akciím dostávali přes přímé obchody a čeští šikulové toho naopak využívali k tunelování fondů. Kontinuální obchodování (dnes pod jménem KOBOS) pak taky údajně nebylo řešením, protože každý větší příkaz byl na trhu vidět a objemy obchodů nebyly nijak závratné. Spíše však problémem byl jednak velký počet akcií na trhu z kuponové privatizace (v dobách největší „slávy“ bylo na trhu v Praze přes 1700 titulů, což bylo více než v té době na největší burze Evropy v Londýně!) tak nesmyslně velké poplatky. Zavedení SPAD se standardizovaným množstvím počtu akcií bylo fenomenálním úspěchem a burza, kde akcionáři jsou samotní market makeři, na tom nemá zájem nic měnit, protože jim vyhovuje. Jak to tedy funguje? Na straně bidu a offeru musí v každém okamžiku kotovat market maker, jeho kotace jsou kotacemi jeho klientů případně vlastních traderů. Pokud má market maker nějaký velký příkaz (dejme tomu 50 lotů), může tam ukázat jeden lot a další tři až čtyři anonymně rozložit u konkurenčních market makerů. Ti však nejsou hloupí a posunou kotace výš bez jediného obchodu. Market maker, aby mohl kotovat, musí mít nějaké cenné papíry v zásobě, aby mohlo proběhnout vypořádání. Takto zcela bezrizikově vydělává na papírech, které dráž nakupuje klient jiného market makera případně dokonce klient jeho. Velké příkazy se totiž zpravidla nedělají za limitní cenu ale za váženou cenu dne (volume weighted average price - VWAP), proto když jde o skutečně velký příkaz, market makeři poskakují ke konci obchodování tak, aby VWAP usměrnili tam, kam potřebují. Podobné tanečky jsou k vidění také na otevíracích a zavíracích cenách dne, což je pro technickou analýzu jedna z naprosto klíčových informaci. Na druhou stranu se právě tomu dá přizpůsobit obchodní strategie.

Ale zpátky k velkým příkazům - tito investoři někde nezaujímají pozice pro mizivých několik procent. Obvykle se bude jednat o zhodnocení v řádu desítek procent. Není pak lepší se na takové vlně svézt s nimi? To je ta sladká odměna, o které jsme mluvili na začátku. Navíc bez daní!

Takže kudy vede ta správná cesta? Ani tady (bohužel) nebude jednoduchá odpověď. To, co vyhovuje jednomu, nemusí být to pravé ořechové pro druhého. Navíc český trh je nyní (v září 2007) spíše ve fázi snědeného krámu. Tím chceme říci, že většina akcií obchodovaných na burze v Praze má právě za sebou několikaletý růst a v řadě případů dokonce zněkolikanásobení hodnoty. Právě proto je víc než pravděpodobné (a dále řada dalších podpůrných indikátorů, které rozebereme později, ukazuje), že podobně silný trend se nebude po několik nejbližších měsíců opakovat. Poslední býčí trh začal v roce 2002 a tak ani na nejdelších grafech, což zpravidla bývá právě 5 let, není vidět, že trh může také klesat.Poslední medvědí trh navíc řada analytiků, makléřů a portfolio manažerů v mladším služebním věku ani nemusí pamatovat. Mějte však na paměti, že na trhu není nikdo prorokem a obzvlášť nikdo neví zcela přesně ani to, co bude zítra na 100%. Pokud jste si již založili účet a provedli první převod, nesnažte se rychle něco nakoupit. Konkrétním důvodem pro vstup do nějaké pozice by mělo být cokoliv, co nás přesvědčí o tom, že trh půjde nakonec naším směrem. Podle mých zkušeností to však není ani minulá výkonnost ceny akcie ani to, že ji doporučují ke koupi všichni analytici, všichni vaši kolegové nebo třeba váš zubař. Je velmi těžké zobecňovat nějaké rady pro začátečníky (toto není primárně určeno pro potenciální scalpery a swingery), ale držte se následujících zásad (některé z nich se pochopitelně vylučují):

1. Posílejte si pravidelně peníze na svůj investiční účet. Já to tak dělám již několik let, strategie nákupu každý měsíc za pevnou částku vám zajistí zprůměrňování ceny a v dlouhodobém horizontu (pozor tady se bavíme o letech) nemůžete prodělat. Pokud byste nebyli tradingově orientovaní, ani fundamentálně zdatní, můžete si vybrat buď český nebo světový index a koupit ho prostřednictvím investičních certifikátů.

2. Nedělejte moc velkou diverzifikaci – vy potřebujete vydělat. Pokud budete držet více než pět titulů ani je nebudete stačit sledovat a zejména u malých částek odevzdáte hodně zisku na poplatcích..

3. Buďte trpěliví – dostat se na první milion portfolia je nejtěžší a závisí na prvotním vkladu (používejte i mimořádné vklady například ze skončeného stavebního spoření) a na výši pravidelné úložky. Když budete schopni dávat ročně bokem na investiční účet alespoň 40 tisíc, při 8% zhodnocení se na první milion dostanete za 14 let, druhý milion vám ale na účtu naskočí za méně než poloviční dobu. Jak je to možné? Inu prostě platí pravidlo „money makes money“. Mně samotnému to trvalo skoro pět let, další tam ale přistál ani ne za rok..

4. Čím dřív začnete, tím samozřejmě lépe – navíc tím získáte větší zkušenosti, až budete spravovat větší portfolio. Je lepší dělat chyby s tisícovými a desetitisícovými částkami než na statisících a milionech.¨

5. Pokud se cítíte víc tradingově orientovaní (asi bych měl nachystat nějaký test?) – když už nějakou pozici otevřete, chovejte se chytřeji než ostatní. Pokud jde cena proti vaším předpokladům, raději ji zavřete s co nejmenší ztrátou hned (samozřejmě předem určenou!) a v opačném případě si chraňte zisky. Rozhodně se zavíráním ztrátové pozice nečekejte, je to velmi frustrující se dívat, jak každý den mizí naspořené peníze. Tady pak hraje roli psychika, nakonec zjistíte, že se vám podařilo prodat v době největší paniky těsně u dna (však taky to všechny portály pěkně přiživují i v nadpisech komentářů k vývoji na trhu).

6. Pokud jste fundamentální investor, tak nikdy nedávejte do jednoho obchodu 100% prostředků. Nejlepší je rozložit nákupy na čtvrtiny podle různých cen (ale odstupňovaných, ne že to bude 740, 739, 738 a 737 jako to udělal jeden můj známý!). Pokud máte velké nutkání toho koupit moc, tak si nechte aspoň třetinu peněz v hotovosti na to, kdyby šel trh proti vám. Nejhorší co se vám může stát bude o třetinu nižší zisk, ale pořád zisk.

7. Když už porušíte naši radu a obchodujete na úvěr dříve než po roční zkušenosti, nenechávejte ztráty doběhnout až k margin call hranici. Věřte, že si vás trh podá a otočí pár korun pod vaší smrtkou.

MŠ